Nebojte, „valgózní“ není žádné vulgární slovo, znamená „vychýlený z normální polohy dovnitř“. Tedy jednoduše česky „vbočený kotník“, kdy máte nohy do X. Jeho vznik a prevenci vám přiblížíme ve spolupráci s fyzioterapeutkou Romanou Cihlářovou:
Křivé nožičky u dětí
Do 6 měsíců mají miminka nožičky jako úchopový orgán, podobně jako ručičky. Tuto funkci s postavením ztrácí, ale po zbytek života se hodí ji průběžně simulovat bosou chůzí po různém povrchu, jako například po balančních kamenech, úzkých kladinách, senzomotorických kobercích apod.
Správný vývoj nohou, který jsme podrobněji rozebírali v minulém článku, souvisí s kvalitou celkového psychomotorického vývoje. Nesmíme u dítěte vynechávat žádnou fázi, proto zůstaňme u lezení tak dlouho, jak to jen půjde, miminko k němu podněcujme. Ohlídejme u toho souměrnost pohybů, klidně děťátko nastavme na druhou stranu, aby posilovalo obě strany rovnoměrně.
Po postavení mají fyziologicky děti nejprve nohy do O a plochou nohu s tukovým polštářem. Postupnou vzpřímenou chůzí jdou nohy více do X a do vbočení kotníků. Vždy záleží na míře, do 15° je to přirozené a okolo 5-6 let se taková výchylka srovná.
U začínajících chodců proto valgózní kotník neřešíme, necháme je trénovat chůzi úplně naboso. Později pak vybíráme capáčky a další nejměkčí možné boty, které nohu ochrání, ale neomezí její pohyb. Přece nemá bota ovládat dítě, ale dítě botu.
Výjimku tvoří hypermobilní děti, které mají volnější vazivo (tzv. laxicita vaziva). Těm se propadlé kotníky nesrovnají, ale bortí. Tyto individuální případy je potřeba konzultovat s odborníky, postačí ovšem řešit až když dítě přestane aktivně lézt a začne u něj převažovat chůze.
Při vyšším stupni valgozity a nohách do X se jedná o hyperpronační syndrom, kdy kolabuje celá dolní končetina. To pak souvisí nejen s nohou samotnou, ale i s oblastí pánve a stavem trupu, kdy je potřeba posílit břicho i celkově střed těla.
Obdobný signál pro celkové zpevnění těla může být, když má dítě klenbu v sedě, ale po zatížení na zadních se mu zbortí. Je pozitivní, že dítě klenbu v určité pozici má, jenom musí zapracovat na středu těla, co nejvíce se pohybovat. Podporujme ho v aktivním lezení, pohybu ve vodě i přírodě.
Zpevnění kostí
Do prvních krůčků miminek vůbec nezasahujme (ani taháním za ruce či chodítky). Počkejme minimálně půlrok, abychom viděli, jaký způsob pohybu si přirozeně vyvinou. Pokud se ukáže, že nesprávný, teprve poté jej můžeme začít korigovat správným směrem. Na druhou stranu nesmíme čekat tak dlouho, aby si dítě osvojilo zbytečný návyk. Pohybové vzorce potřebujeme u dětí včas nastavit, aby došlo ke srovnání kotníků ještě v předškolním věku.
V 6 letech, souběžně s výměnou chrupu, dětem osifikují (tvrdnou) kosti. Pokud má dítě v té době stále valgózní kotník, vazivo u patní kosti zatvrdne a kosti bércové na něj pak trvale navazují ve špatném úhlu. Zosifikovanou kost již nelze změnit, a tak je dítě více náchylné k úrazům, výronům kotníku apod.
Proto se u valgózních kotníků doporučují pevnější paty nebo vložky, které pomáhají udržet nohy ve správném úhlu. I takové se ovšem hodí dát do širokých bot s měkkou podrážkou a nulovým dropem, aby nedocházelo k dalším deformitám nohy. Pasivní korekce vložkou sice řeší, aby se kotník dále nevyvíjel špatným směrem, ale již nebere ohled na stav zbytku těla. To je potřeba paralelně posilovat, zejména v oblasti břicha a vyšších partií.
Celkově lze doporučit, abychom bosé noze umožnili přirozeně posilovat aktivním zapojením a nespoléhali se výhradně na „berličky“ v podobě tvarovaných vložek. U bot se vyhněme zejména úzké špičce, podpatkům a podpoře podélné příčné klenby (bez předchozí diagnostiky), naopak zejména dětem, ale i dospělým ženám a mužům v mnoha ohledech prospěje nošení barefoot obuvi.